(*1962)
Martin Schulze Wessel vystudoval historii a slavistiku na Freie Universität Berlin. V roce 2002 se habilitoval v oboru moderních a východoevropských dějin na Martin-Luther-Universität v Halle-Wittenbergu. Působil jako vědecký pracovník na obou svých alma mater, později na Ústavu slavistiky Ruské akademie věd v Moskvě či na univerzitě v Aarhusu.
V roce 2002 byl jmenován vedoucím katedry dějin východní a jihovýchodní Evropy na Ludwig Maximilians Universität v Mnichově. Od roku 2003 působí jako ředitel Collegia Carolina – výzkumného ústavu pro dějiny České republiky a Slovenska. V roce 2009 byl zvolen členem Bavorské akademie věd, v letech 2012–2016 předsedal Německé historické společnosti.
Jeho hlavními badatelskými zájmy jsou dějiny mezinárodních vztahů (zejména mezi Pruskem, resp. Německem, Polskem a Ruskem od 18. století do současnosti), dějiny náboženství ve středovýchodní Evropě a Rusku v 19. a 20. století a soudobé dějiny České republiky a Slovenska. Publikoval čtyři monografie, editoval 22 vědeckých svazků a je autorem mnoha časopiseckých článků. Česky v minulých letech vyšly dvě jeho práce – Paměť – expozice – ukládání. Muzealizace dějin v česko-německo-slovenském kontextu (2017) a titul Pražské jaro (2018).
Tituly: